Pokoj pro dvě děti by měl každému nabídnout vlastní místo na spaní, ukládání osobních věcí, učení i odpočinek. Nejdříve rozdělte místnost na funkční zóny a teprve potom vybírejte nábytek. V menším pokoji pomůže patrová nebo rozkládací postel, vysoké skříně a společný pracovní stůl. Ve větším prostoru lze použít dvě samostatné postele, oddělené pracovní kouty a nábytek, který každému dítěti vytvoří alespoň trochu soukromí.
Neexistuje jedno uspořádání vhodné pro všechny sourozence. Jinak budete zařizovat pokoj pro dvě předškolní děti, jinak pro školáky a jinak pro sourozence s větším věkovým rozdílem. Zvažte jejich věk, denní režim, zájmy, potřebu klidu i množství osobních věcí.
Každé dítě by mělo mít:
– vlastní pohodlné lůžko,
– vyhrazenou část skříně nebo komody,
– místo pro školní potřeby a osobní předměty,
– vhodné osvětlení,
– alespoň malou soukromou zónu,
– snadno dostupné místo pro ukládání hraček.
Společné mohou být knihovny, vyšší skříně, hrací plocha nebo velký pracovní stůl. Osobní úložné boxy, police a zásuvky je vhodné jasně rozdělit, aby děti věděly, kam jejich věci patří.
Změřte délku a šířku místnosti, výšku stropu, dveře, okna, radiátory, výklenky a zásuvky. Do půdorysu zakreslete také prostor potřebný k otevření dveří, skříně a zásuvek. Rozměry plánovaného nábytku si můžete vyznačit na podlaze malířskou páskou.
Pokoj rozdělte na čtyři základní oblasti: spaní, učení, ukládání a hraní či odpočinek. Jednotlivé zóny se mohou částečně překrývat, ale neměly by si překážet. Cesta od dveří k postelím a oknu musí zůstat bezpečná a snadno průchozí.
| Situace | Vhodné řešení | Hlavní výhoda |
|---|---|---|
| Malý pokoj | Patrová postel, jeden delší stůl, vysoká skříň | Více volné podlahy |
| Úzký pokoj | Dvě postele podél jedné stěny nebo za sebou | Zachovaný průchod |
| Čtvercový pokoj | Postele do tvaru L | Volný střed místnosti |
| Větší pokoj | Dvě samostatné postele a dva pracovní kouty | Větší soukromí |
| Větší věkový rozdíl | Jasně oddělené osobní zóny | Respektování odlišného režimu |
Dvě samostatná lůžka jsou pohodlná, snadno přístupná a děti se navzájem méně ruší. Vyžadují však více podlahové plochy. Můžete je umístit rovnoběžně, proti sobě nebo do tvaru L. Postele do L často uvolní střed pokoje a mezi ně lze vložit společný stolek nebo úložnou skříňku.
Pro školní děti je praktický standardní rozměr 90 × 200 cm, který může sloužit až do dospívání. Nabídku najdete v kategorii postele 90 × 200 cm nebo mezi dětskými postelemi.
Patrové postele šetří nejvíce podlahové plochy a jsou vhodné zejména do malého pokoje. Uvolněné místo lze využít pro hraní nebo pracovní kout. Horní lůžko však vybírejte s ohledem na věk dítěte a pokyny výrobce; běžně se doporučuje až přibližně od šesti let.
U palandy sledujte stabilitu konstrukce, výšku ochranné zábrany, bezpečný žebřík a dostatek prostoru mezi lůžky i nad horní matrací. Tloušťka matrace nesmí snížit účinnou výšku zábrany. Žebřík a okolí postele mají zůstat v noci dobře přístupné.
Rozkládací postel je vhodná tam, kde chcete přes den získat více místa na hraní. Druhé lůžko se vysune pouze na noc a ráno se opět zasune. Před nákupem změřte celkovou plochu v rozloženém stavu a ověřte, zda se zásuvka nebo přistýlka vysouvá do volného prostoru.
Počítejte také s tím, že dítě na zasunutém lůžku může mít během dne omezený přístup ke své posteli. Pokud děti chodí spát nebo vstávají v rozdílnou dobu, mohou být dvě samostatná lůžka praktičtější. Varianty pro malé pokoje najdete v kategorii rozkládací postele.
Spravedlivé rozdělení nemusí znamenat dvě naprosto stejné poloviny. Každé dítě by však mělo mít srovnatelně kvalitní místo na spaní, učení a ukládání věcí. Pokud je jedna část pokoje blíže oknu, může druhá nabídnout větší skříň, vlastní poličku nebo klidnější kout.
Soukromí lze vytvořit i bez příčky. Pomůže otevřený regál, závěs, nízká knihovna, odlišná barva stěny nebo koberec. U starších dětí je důležité, aby měly vlastní lampičku, zásuvku a místo na osobní věci, kam sourozenec bez dovolení nezasahuje.
Jeden delší stůl pod oknem dobře využije souvislou stěnu a může působit úsporněji než dva oddělené kusy. Každé dítě ale potřebuje vlastní pracovní plochu, židli, osvětlení a zásuvku nebo kontejner. Mezi místy lze vytvořit nenápadnou hranici stolní policí či organizérem.
Dva samostatné psací stoly jsou vhodné, pokud se děti při učení ruší nebo mají rozdílný denní režim. Stoly nemusí stát vedle sebe; lze je umístit proti různým stěnám. Pracovní plochu orientujte tak, aby dítěti nestínila vlastní ruka, a doplňte ji nastavitelnou lampou.
Židle musí odpovídat výšce dítěte a umožnit stabilní oporu chodidel. U rostoucích školáků se vyplatí nastavitelný model. Vhodné varianty najdete mezi dětskými židlemi a křesly.
Jedna velká skříň může šetřit místo, její vnitřní část však rozdělte mezi obě děti. Police, zásuvky nebo boxy lze označit barvou, symbolem či jménem. Děti pak snáze udržují pořádek a nevznikají spory o to, komu prostor patří.
Využijte zejména:
– zásuvky pod postelemi,
– vysoké skříně ukotvené ke stěně,
– uzavřené komody na oblečení a školní potřeby,
– nízké boxy dostupné dětem,
– police nad pracovními stoly,
– háčky a kapsáře na svislých plochách.
Každodenní věci ukládejte do výšky, kam děti bezpečně dosáhnou. Horní police využijte pro sezónní oblečení nebo méně používané předměty. Přehledné řešení nabídnou dětské skříně a komody.
Dětský pokoj není pouze ložnice. Menší děti potřebují volnou podlahu pro hraní, starší zase prostor pro cvičení, návštěvy nebo odpočinek. Proto není nutné vyplnit každou stěnu nábytkem. Některé hračky a sezónní věci lze průběžně obměňovat a ukládat mimo pokoj.
Do středu místnosti volte spíše lehké a snadno přemístitelné prvky. Koberec může vymezit společnou herní zónu, neměl by však vytvářet překážku u žebříku, dveří nebo pracovních židlí.
Velké kusy nábytku vybírejte v neutrálním a nadčasovém provedení. Osobnost každého dítěte se může projevit na povlečení, plakátech, úložných boxech, lampách nebo barvě jedné části stěny. Doplňky se mění snáze a levněji než postel či skříň.
Pokud mají děti odlišný vkus, stanovte společný základ a každému svěřte vlastní zónu. Pokoj tak zůstane vizuálně sjednocený, aniž by jedno dítě muselo přijmout styl druhého. Zapojení dětí do výběru podporuje jejich vztah k pokoji i ochotu udržovat pořádek.
Jedno stropní světlo nestačí. Každé pracovní místo potřebuje vlastní lampu a každá postel samostatné světlo na čtení. U palandy vybírejte svítidlo, které se nezahřívá, je bezpečně upevněné a kabel nevede přes žebřík ani lůžko.
Slabé orientační světlo usnadní noční cestu z horní postele. Vypínače by měly být dosažitelné a zásuvky chráněné podle věku dětí. Pracovní stoly umístěte co nejblíže dennímu světlu, vysokou skříní však nezastiňujte okno.
Vysoké skříně, regály a komody ukotvěte ke stěně. Nábytek nesmí blokovat dveře, topení ani přístup k oknu. U mladších dětí omezte ostré rohy a nenechávejte nábytek u okna tak, aby po něm mohly snadno vyšplhat.
Patrovou postel pravidelně kontrolujte: dotáhněte spoje, ověřte stabilitu žebříku a stav zábrany. Kolem horního lůžka nenechávejte dlouhé šňůry, kabely ani jiné předměty, do kterých by se dítě mohlo zachytit. Vždy dodržujte věkové a hmotnostní limity výrobce.
Neutrální skříň, postel standardního rozměru a výškově nastavitelná židle vydrží déle než nábytek určený pouze pro krátké věkové období. Ponechte možnost později přesunout stoly, rozdělit společné úložné prostory nebo nahradit herní kout druhým studijním místem.
Pokud vybíráte samotná lůžka podrobněji, pomůže článek Jaká postel je vhodná pro děti? Kompletní nabídku vybavení najdete v kategorii dětský pokoj.
– Výběr nábytku bez přesného půdorysu.
– Automatické rozdělení pokoje napůl bez ohledu na věk a potřeby dětí.
– Nedostatek osobních úložných prostorů.
– Pouze jedno pracovní světlo pro oba sourozence.
– Příliš mnoho nábytku a žádná volná plocha na hraní.
– Palanda bez kontroly věku dítěte, zábrany a výšky matrace.
– Umístění obou pracovních míst tak, že se děti při učení ruší.
– Nábytek, který nelze přizpůsobit dospívání dětí.
1. Má každé dítě vlastní bezpečné a pohodlné lůžko?
2. Zůstává zachovaný průchod ke dveřím a oknu?
3. Nabízí pokoj dvě rovnocenná místa pro učení?
4. Má každý sourozenec jasně určený osobní úložný prostor?
5. Zůstala volná plocha pro hraní nebo odpočinek?
6. Je vysoký nábytek ukotvený ke stěně?
7. Lze uspořádání upravit, až děti povyrostou?
8. Souhlasí rozměry nábytku s dveřmi a cestou do pokoje?
Nejprve vymezte společné zóny pro hraní a ukládání a potom každému dítěti přidělte vlastní lůžko, pracovní místo a osobní zásuvky či police. V malém pokoji šetří prostor palanda, vysoká skříň a jeden delší pracovní stůl.
Palanda uvolní nejvíce místa na podlaze. Dvě samostatné postele jsou snáze přístupné, děti se méně ruší a uspořádání lze jednodušeji měnit. Rozhodují rozměry pokoje, věk dětí a jejich denní režim.
Horní lůžko se běžně doporučuje přibližně od šesti let, vždy se však řiďte pokyny výrobce a vyspělostí konkrétního dítěte. Nutná je dostatečně vysoká zábrana a bezpečný žebřík.
Ano, pokud je dostatečně dlouhý a každé dítě má vlastní pracovní plochu, židli, osvětlení a úložný prostor. Jestliže se děti při učení ruší, jsou vhodnější dva oddělené stoly.
Pomůže otevřený regál, závěs, rozdílná barva zón nebo vhodná orientace postelí a stolů. Každé dítě by mělo mít také vlastní poličku, lampičku a uzavíratelnou zásuvku na osobní věci.
Společné hračky rozdělte do nízkých označených boxů, ke kterým děti snadno dosáhnou. Osobní věci ukládejte odděleně. Méně používané hračky lze pravidelně obměňovat a uchovávat na vyšších policích.
Pro velký nábytek je praktický neutrální základ. Každé dítě si potom může vlastní část odlišit povlečením, obrázky, lampou nebo úložnými boxy ve své oblíbené barvě.
více »
více »
více »
více »
více »